Sponsored webhosting by WebSupport.sk

English (United Kingdom)Čeština (Česká republika)
Chyba
  • Chyba při nahrávání RSS.

Pavouk, pavouci a důležité informace

Obecně o pavoucích

Pavouk rodu Latrodectus (Theridiidae, Araneomorphae)Pavouci jsou starobylý řád členovců, kteří obývají všechny typy ekosystémů. Dokonce v některých  případech vstupují pod vodní hladinu, jako  je to například i v našich končinách se vyskytujícím vodouchem stříbřitým (Argyroneta aquatica, Araneomorphae). Jako každý pavouk dýchá  kyslík a proto se musí jednou začas vynořit, aby nabral vzduch. Při kontaktu zadečku se vzduchem na chloupcích ulpí bublina vzduchu, kterou si vodouch přenese do svého obydlí – zvonu podobné kyslíkové bublině, tam třením zadních noh o zadeček část bubliny uvolní. Vzduch ve zvonu se doplňuje také samovolně a to difuzí kyslíku z vody.
Jejich  etologie, diverzita a spůsobu života, v neposlední řadě jedinečné techniky lovené za pomoci dokonalých sítí, důmyslných pastí, či nevídané rýchlosti, to všechno z  nich dělá jednu z najzajímavějších recentních skupín živočichů, ktoré matka příroda vypustila ze svého lůna.
Celosvětově je zdokumentováno 40 462 druhů ve 109 čeledích z toho v Evropě 4 113 druhů v 50 čeledích. Samozřejmě toto číslo není z daleka konečné. Velký potenciál se předpokládá především v tropických pralesích všech kontinentů, jejihž diverzita je „nepředstavitelná"

Charakteristika pavouků

Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají, na rozdíl od hmyzu, osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka (chelicery) jsou dvoučlánková a ústí do nich vývod jedové žlázy. Pavouci mají osm očí (existují však výjimky - zástupci prastaré čeledi Dysderidae a Segestriidae mají pouze šest očí), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý.

Pavouk rodu Idiops (Idiopidae, Mygalomorphae)Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají pak hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.

Pavouci jsou draví živočichové a aktivně loví svou kořist která se skládá převážně z rozmanitého hmyzu a jiných bezobratlých.
Nebyl by to tak unikátní organismus, kdyby neskrýval i jednu vyjímku a to pestře zbarvenou biložravou skákavku druhu Bagheera kiplingi (Salticidae, Araneomorphae) původem ze středí Ameriky.
Trávení je u pavouků z důvodu velmi úzkého jícnu, který neumožňuje polykání větších pevných částic, mimotělní – pavouk vstříkne do své kořisti směs trávicích enzymů a po určité době nasaje zkapalněný obsah. Asi 40 druhů z 40 000 si občas zpestří svůj jídelníček nektarem z květů.

Dýchání obstarávají plicní vaky a keříčkovitě větvená tracheální soustava, která však může u některých čeledí scházet.

Samičky jsou zpravidla větší než samečci. U některých druhů mohu samice po spáření svého partnera pozřít. Slouží tak, jako poslední jistý přínos bilkovin pro budoucí potomstvo. Oplodněná samička naklade vajíčka. U některých druhů nosí samice kokony přichycené na těle (Lycosidae, Sparasidae), jiné je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.

Historie pavouků

Pavouk Nephila jurassica z Číny

První nálezy tvorů připomínající pavouky se datují už z prvohor. Jsou z vrstvev středního devonu (prvohory) starých okolo 390 milionů let. Tento tvor jenž nesl znaky klepítkatců byl na zemi ještě o nějakých 250 milionů let dříve. První známé fosilní nálezy již plně vyvynutých pavouků, pocházejí z pobřeží Baltu a jejich stáří se odhaduje přibližně na 38 milionů let.

Že jsou pavouci evolučně velmi úspěšný organismus, dokázuje jejich schopnost se přizpůsobovat podmíkám, které po miliony let na zemi vládly a vládnou. Nejspíše přežijí nás.



Vědecká klasifikace pavouků

Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Členovci (Arthropoda)
Podkmen: Klepítkatci (Chelicerata)
Třída: Pavoukovci (Arachnida)
Řád: Pavouci (Araneae)
Podřád:

Sklípkoši (Mesothelae)

Sklípkani (Mygalomorphae)

Dvouplicní (Araneomorphae)

 

Podřád sklípkoši (Mesothelae)

Pavouk rodu Liphistius (Liphistiidae, Mesothelae)

Pavouci se během svého vývoje dále rozdělili do tří skupin. Nejblíže svým prastarým předkům je podřád — sklípkoši (Mesothelae), jehož zadeček (abdomen) ještě nese charakteristický znak daný všem členovcům — rozdělení na články, dalším znakem jednoznačně sklípkoše vydělující od ostatních pavouků je umístění snovacích bradavek uprostřed ventrální strany zadečku. Vývojově výše pak je druhý podřád — sklípkani (Mygalomorphae neboli orthognátha), který má zadeček již nesegmentovaný, původní články jsou naznačeny pouze ve formě stigmat, barevných skvrn a pod. Snovací bradavky jsou posunuty do zadní části zadečku a můžou tak přesněji plnit úlohy dané jim pavoučími potřebami.



Podřád sklípkani (Mygalomorphae)

Pavouk rodu Brachypelma (Theraphosidae, Mygalomorphae)

Pojmenování podřádu Mygalomorphae podle tvaru klepítek jako "orthognátha" se z hlediska systematiky nejeví příliš šťastné, neboť v souladu s logikou nazývání podřádů podle typu klepítek, by měl být tímto způsobem označen i podřád Mesothelae, tedy jako "plagiognatha", což se ale v praxi neděje a podřád je vždy nazýván Mesothelae, někdy však také Liphistiomorphae — korespondující svojí koncovkou s vhodnějšími názvy podřádů, přesto že plagiognáthní typ klepítek je v podřádu Mesothelae zastoupen výhradně, kdežto podřád Mygalomorphae jako "orthognátha" a zároveň i podřád Araneomorphae jako "labidognatha" podle typu klepítek označovány jsou zcela běžně, navzdory faktu, že v podřádu "orthognátha" jsou zastoupeny jak klepítka orthognáthního typu, vývojově vzešlé — stejně jako klepítka labidognáthní — z klepítek plagiognáthních, tak i samy klepítka vývojově původní, tedy klepítka plagiognáthní (nehledě na skutečnost, že se jako pavouci orthognáthní někdy naprosto nesprávně označují vedle pavouků podřádu Mygalomorphae zároveň i pavouci podřádu Mesothelae), čímžto podřád Mesothelae a podřád Mygalomorphae takovýmto způsobem pojaté pojmenování od sebe nijak nerozlišuje, resp. rozlišuje nepřesně, či v místě nevhodném, ačkoliv by z hlediska systematiky rozlišení být přesné mělo a také podle jiných symptomů rozlišení přesné a dostatečné být může a je! Zmatek vnesený takto pojatým nazvoslovím se příliš nápadně podobá zmatku v souvětí předešlém a proto se zde napříště podtřídy podle typu klepítek nazývat nebudou.

Podřád dvouplicní (Araneomorphae)

Pavouk rodu Cheiracanthium (Miturgidae, Araneomorphae)

Na nejvyšším vývojovém stupni stojí podřád dvouplicní (araneomorphae) — v některé literatuře uváděni jako "pavouci praví", či "vyspělí pavouci". Jejich celková rozmanitost je oproti předešlým podřádům daleko vyšší a tomu jsou podřízeny i rozdíly v orgánech. Složitější pohlavní orgány jak u samců, tak samiček (pohlavní destička), typ chelicer, u některých přítomnost kribela, vzdušnic, více druhů snovacích žláz a pod.

O pavoucích



Blog.arachnos.eu NEWS

Facebook